Dnes jsem s klientkou řešila téma smyslu její práce. Její práce jí dává velký smysl, má ji ráda, taky je ale neuvěřitelně unavená a přetažená. Spát chodí pozdě v noci. Dostaly jsme se k otázce, co je víc – dělat smysluplné aktivity nebo chodit včas spát?
Co je podle vás víc?
Dělat smysluplné aktivity nebo chodit včas spát?
Otázka za min. 10 bludišťáků. Svým způsobem podobná tomu, zda je víc slepice nebo
vejce.
Tak schválně, kterou variantu byste si vybrali? A hlavně PROČ?
Už víte?
Pokud ano, tak se na to jdeme podívat podrobněji.
Pokud se věnujeme smysluplným aktivitám, většinou se cítíme dobře, ba někdy i přímo skvěle, jsme plní energie, cítíme se naplnění, víme, kam směřujeme atd. Věnovat se smysluplným aktivitám je tedy velmi dobré a ducha (a často i tělo) povznášející.
Ale kromě ducha máme i fyzické tělo, které má své potřeby. Potřebujeme jíst, spát, odpočívat, hýbat se atd. Neposloucháme-li tělo a jeho potřeby, nebudeme se dlouhodobě cítit dobře. Tělo nám to dá poměrně jasně najevo. Nejdříve únavou, bolestmi, později třeba i nemocemi.
Ale hlavně, po čase zjistíme, že naše „smysluplné aktivity“ už nám zase tolik smyslu nedávají. Protože ve chvíli, kdy jsme unavení a dlouhodobě nevěnujeme pozornost potřebám našeho těla, nemáme energii už ani na potřeby našeho ducha.
Chcete-li teoretické zakotvení, mrkněte na Maslowovu pyramidu potřeb, která jasněnukazuje, které potřeby jsou základní, a tedy prioritní a které jsou nadstavbové. Tzn. budeme je řešit až ve chvíli, kdy níže položené potřeby jsou naplněné.
Vůbec tím nechci říct, abyste chodili každý večer spát ve 22 hodin a už nikdy pozdě večer nepsali projekt, nedělali přípravu na druhý den, nevařili dětem jídlo na druhý den nebo cokoliv jiného. O to tu vůbec nejde.
Jde tu o to, abyste si zvědomili, jak to teď máte a jestli to funguje podle vašich představ nebo byste chtěli něco jinak. A pokud chcete změnu, tak abyste věděli, že bez fyzického těla a naplňování jeho potřeb nebude dlouhodobě fungovat nic. Nebo bude, ale rozhodně to bude hodně unavené fungování, bez radost ze života a radosti ze smysluplných aktivit.
A ještě ke změně
Nejde o to dát si předsevzetí, že od teď už nikdy nebudu večer pracovat. To pravděpodobně nebude dlouhodobě fungovat. Jde spíš o to naplánovat si nějaký malý krok směrem ke změně, který je reálný.
Např. pokud večer chodíte spát v jednu v noci a chcete začít chodit spát dřív, naplánujte si, že příští večer/den/týden půjdete spát o 0,5 – 1 hodin dřív. Nebo si naplánujete, že 1x v týdnu půjdete spát dřív a ostatní dny nebudete (zatím) řešit. Až budete mít malý krok zavedený v praxi, můžete plánovat další kroky a změnu posunovat dál a víc k tomu, co si přejete.
Já osobně mám moc ráda Paretovo pravidlo, které si upravuji podle svého. Když např. zavádím nějakou změnu do svého života, naplánuju si, že ji budu dodržovat na 80 %. Dává mi to dostatečnou volnost pro výjimky (vejdou se do zbývajících 20 %) a moje perfekcionistická část je taky v klidu, že pravidlo vlastně dodržuju.
Pokud nejste spokojení s tím, jak to v životě máte a chcete změnu, ozvěte se mi a můžete se na to téma energie v životě či zavádění změn podívat společně.
Těším se na vás.
Veronika Pačesová,
mentoring, koučink, supervize
